„Miluji to, co dělám a dělám to, co miluji…“

      Kdybych měla svůj život shrnout do jedné jediné věty, řekla bych: „Můj život je hodně bohatý a díky toho, jsem hodně bohatá i já.“ A řeč není o tučném kontě, i když i to se mi posledních pár měsíců plní. A víte proč? No právě díky toho mého skutečného bohatství, které má jednu obrovskou výhodu. Už mi ho nikdo, nikdy nevezme! Řeč je o mých bohatých životních zkušenostech, sesbíraných vědomostech, poznání a uvědomění.

    Je pravda, že se se mnou život dvakrát nemazlil a někdy mám pocit, že žiju minimálně tři životy v jednom. Na druhou stranu, právě proto mám to, co mám! A nyní-v čase Kairos-to mohu předat i vám!

        Dnes dělám to, co Miluji! Co mě baví, naplňuje a následně pak obohacuje životy dalších lidí. Mé srdce zachytí Inspiraci, v mé hlavě se zrodí příběh a mé ruce ho přenesou na „papír“. A to není vše!   Píši pohádkové příběhy o přírodě protkané moudrostí života. A zároveň k nim tvořím, co by pedagog s více jak 25-ti letou praxí, metodiku a aktivity k učení se prožitkem. To je totiž mé zlaté pravidlo! Nejprve je potřeba probudit všechny smysly díky prožitku a teprve pak, ruku v ruce, přichází na řadu učení se hrou-s lehkostí a radostí. Učení, které baví! Učení, které probouzí touhu a chuť poznávat a objevovat-v každém věku!

         A aby toho nebylo málo, tak jsme s mou dlouholetou kamarádkou začaly k mým příběhům tvořit školní pomůcku tzv. lap-book. Díky toho mohou děti to, co se naučily, procvičovat a hlavně si to skrze prožitek a hru zapamatovat, aby to celé učení mělo vlastně smysl. Kdekoli, kdykoli a s kýmkoli. Prostě škola hrou – to go!

 „Všechno však má svůj čas…“

     Aby tomu tak mohlo být, musela jsem si ujít velký kus cesty, která měla k procházce růžovou zahradou hodně daleko. I přestože jsem vystudovala vysokou školu, dlouhá léta učila děti ve škole, organizovala společenské akce pro více jak 200 lidí. Přesto všechno mi stále chybělo podstatné, a to hned ve třech provedeních: 1.zdravá Sebe-důvěra 2. Sebe-hodnota a za 3. Sebe-jistota.

      Důvěřovat sama sobě, naslouchat své intuici, následovat hlas svého srdce. Uznat a zcela upřímně říci sama sobě, ty jo holka, jsi fakt dobrá! Dokázat nahlas vyslovit svá skutečná přání, své pocity, touhy a plnit si je?! To bylo pro mě něco, jako vystoupat na osmitisícovku.

 „Každé proč má i své proto…“

       Všechny tyto 3 základní kameny šťastného života se dají shrnout do jednoho, a tím je zdravé Sebe-vědomí! Základy našeho šťastného života si stavíme v dětství a odtud také pramenily mé problémy.

      Má mamka z nešťastné lásky k mému otci propadla alkoholu. Na své zlomené srdce si našla náplast v podobě mého otčíma, se kterým svůj žal utápěla v alkoholu dál. Problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Došlo to tak daleko, že jsme v osmdesátých letech minulého století žili více jak dva roky bez elektřiny a plynu. Konzervy jsme si ohřívali na lihovém vařiči a večery u svíčky nebo petrolejky byly prokládány flámováním a ponocováním po hospodách, včetně mě, malé holky, která ráno vstávala do školy. 

     Samozřejmě, že to šlo s námi z kopce. Máma i otčím střídali jednu práci za druhou. Důvodem propuštění byl vždy, jak jinak než alkohol a špatná pracovní morálka. Když nebyla práce, nebyly ani peníze. A ty nahradily dluhy.

      Tam, kde je přemíra alkoholu, tam je i hluboké ne-vědomí, takže hádky a násilí, byly na denním pořádku. A já jsem se strašně styděla za svou rodinu. A styděla jsem se i sama za sebe, protože jsem měla pocit, že všichni na našem malém sídlišti ví, ke komu patřím a Kdo jsem…

    Když jsem chodila do 5. třídy můj otčím nastoupil do další práce jako horník a my jsme dostali úplně nový byt 3+1 se všemi těmi „vymoženostmi“ . Přestěhovali jsme se do vedlejšího města a já jsem doufala, že teď už to bude lepší. Nějakou dobu to tak vypadalo, ale alkohol byl silnější než máma a mé prosby, aby se šla léčit.

      Asi všichni známe ten pocit, kdy máme zlost sami na sebe. A tak si mamka svou zlost léčila na mě, bitím a třeba i skotskými střiky, jen aby mě a má slova: „Ať už s tím pitím přestane!“, umlčela. A to se jí opravdu povedlo na jedničku!

„Se vším se dá něco udělat, jen je třeba chtít…“

     Uzavřela jsem se do svého světa a jedinou společnost mi dělaly knihy, které se staly mým nejlepším přítelem. Díky knihám se mi dařilo zapomenout na realitu, ve které jsem žila a ve své fantazii jsem žila příběhy hrdinů z knih. A právě knihy ve mně probudily touhu psát, třeba i tolik neoblíbené „slohovky.“ Mého nadání si všiml i můj třídní a češtinář v jedné osobě a nabídl mi, abych jela na letní školu pro „malé Anderseny“. Tam jsem však nedojela-nebyly peníze.

         Pro mě to, ale mělo zásadní význam! Bylo to pro mě potvrzení, že mi něco opravdu jde a zažehlo to ve mně jiskřičku naděje, že jednou bude líp a budu moci dělat to, co mě baví, když budu chtít. A já jsem chtěla! Věděla jsem, že nechci skončit jako má máma.

    Nějakým zázrakem jsem se, v době komunismu, dostala na tehdy výběrovou střední pedagogickou školu v Krnově. Další zázrak byl ten, že mě díky dobrého prospěchu nechali dostudovat a odmaturovat, i přestože se zjistilo, že mi naši téměř celé 4 roky neplatili internát, který byl pro mě hotovým požehnáním a azylem v jednom.

    Časem jsem vystudovala i Pedagogickou fakultu v Ostravě, ale na pohádkový konec a zároveň krásný začátek jsem si musela ještě 2 desetiletí počkat. Během té doby jsem si odžívala další a další zklamání, vzestupy a pády na půdě vztahové i finanční aj. Ano, vymanila jsem se ze své rodiny, ale nevymanila jsem se ze svých vzpomínek, a to mě stále pronásledovalo v podobě nízkého sebevědomí, nedůvěry a strachu vyslovit nahlas to, co si myslím a jít si za svým! Byl to začarovaný kruh a já byla často jako loutka vedená někým jiným.

    A tak jsem na sobě začala pracovat. Romány, které jsem i nadále četla, vystřídaly knihy a semináře osobního rozvoje. Prošla jsem celým psychoterapeutickým výcvikem „Cesta“ od Brandon Bays, díky kterého jsem si mohla vyléčit svá vnitřní zranění. Začala jsem studovat mentoring, jehož hlavní myšlenka je zavádění kvality do škol a vzdělávání. I nadále jsem učila děti a díky nim jsem se začala zabývat otázkou potenciálu každého z nás. Koupila jsem si kurz Eckharta Tolleho a díky Moci přítomného okamžiku pocítila nádherný vnitřní klid!  A protože i já, jako mnozí z nás, miluji delfíny tak jsem si před dvěmi lety k narozeninám podarovala seminář: „Probuzení vnitřního delfína“, který se konal přesně v den mých 44 narozenin, a to bylo pro mě velké potvrzení…

   Nemýlila jsem se. Když nám totiž Jan Lemuri přednášel o tom, že máme nechat průchod svým schopnostem a talentům a nemáme se bát vyslovit svá přání nahlas. Tak v té chvíli mi to došlo! Už se nechci bát říkat nahlas to, co si myslím-už nechci ze strachu mlčet a dusit vše v sobě! Chci své sny proměnit ve skutečnost!

"Věř svým snům-věř v sebe!"

    To byl 1 rok a tři měsíce od chvíle, kdy jsem ve svých 42 letech porodila svou druhou dcerku Noemi, o které jsem od počátku jejího zrození věděla, že mi přišla do života jako má Druhá šance. A je to tak! Noemi znamená radost a nejenže naše Noemi šíří radost všude, kde se objeví. Ona přišla, aby odstartovala velkou změnu mého života. Právě v té době jsem si totiž uvědomila, že život si z velké části tvoříme my sami, a tak jsem ho, tentokrát vědomě, tvořit začala!

      Jako první jsem ještě na mateřské podala výpověď ve své dosavadní práci. Vykročila jsem ze své komfortní zóny a beze strachu a studu jsem začala zveřejňovat své pocity a myšlenky v příspěvcích na Fb. Změnila se mi i má finanční situace. Napsala jsem podnikatelský záměr a získala jsem dotace na otevření svého centra osobního rozvoje, které časem dostala jméno: „Lia“ – má přezdívka.

      Součástí mé nabídky v centru byl také vzdělávací program pro děti: „Duhová knihovnička“. Ano, má láska ke knihám mi zůstala, ale stále mi něco v příbězích chybělo. A tak jsem dospěla k tomu, že si budu psát příběhy nejen pro děti sama.

     Ve svých příbězích jsem propojila vše, co Miluji a co mě baví v jedno. Svou lásku k přírodě a planetě, své bohaté životní i pracovní zkušenosti a vědomosti z knih, seminářů a dlouholetého studia-prostě celé své bohatství a díky mé vášni – psaní, jsem tomu vdechla život.

  Věřím, že každý z nás přišel na svět se svým jedinečným darem-talentem a schopnostmi, které někde hluboko dřímají a čekají na naše objevení. Záleží jen na nás, jestli je díky své vnitřní nespokojenosti, která nás dnem i nocí pronásleduje, probudíme.  Aby i ten Váš život mohl dostat ten správný směr. Abyste i Vy mohli žít život, jaký chcete a dělat to, co milujete!

      A tak i Vy máte nyní možnost přečíst si jeden skutečný příběh o splněných snech a přáních. Příběh o nalezení potenciálu-jedinečného daru a o dalších darech, které s ním přichází! Součástí tohoto E-booku: "7 delfíních skoků ke splněným snům" , který je pro Vás zcela zdarma, je také návod, jak na sobě aktivovat 7 delfíních bodů, díky kterým se právě na ten Váš potenciál dokážete naladit, objevit ho a rozvíjet dál, abyste Vy a Vaše děti mohli své sny proměnit ve skutečnost! A říci: " Věřím svým snům - věřím v sebe!"